Share on linkedin
Share on facebook
Share on twitter

Je třeba dělat výzkum, o který je zájem.

Aplikovaný výzkum a jeho podpora a dnes tolik diskutovaná spolupráce s podniky. Tato témata jsme vybrali z rozhovoru s Miroslavem Václavíkem, ředitelem Výzkumného ústavu textilních strojů, který zveřejnil server Věda výzkum.

Jak vypadá vaše výzkumné oddělení? Zabýváte se i základním výzkumem, nebo v tomto směru spolupracujete například s libereckou univerzitou?

Naší hlavní činností je samozřejmě výzkum aplikovaný, ale někdy jdeme až k základnímu výzkumu. V řadě oblastí, zejména tedy v nanomateriálech, spolupracujeme s libereckou univerzitou. Jsou ale oblasti, kterými se nikdo nezabývá, a tak si právě i ten základní výzkum musíme udělat sami. Jde například o oblast výzkumu hluku či vibrací.

Kde berete talentované výzkumníky?

To je ohromný problém. Dneska je celkově obtížné sehnat lidi, a to nejen výzkumníky. Lidi prostě nejsou. Máme ale dobrou spolupráci s libereckou univerzitou, takže sledujeme tamní studenty a absolventy a snažíme se je získat. Máme samozřejmě i nějaké cizince, lidí bychom ale celkově potřebovali víc.

Kdo je přirozeným odběratelem vašich výsledků?

Přirozeným odběratelem našich výsledků jsou výrobní podniky. Zároveň máme také řadu spoluprací se zahraničím. Během pandemie jsme například vyráběli roušky s nanovrstvou, dále je to oblast 3D tkaní, což je světová novinka. V této oblasti spolupracujeme s taiwanským výzkumným ústavem.

Máte nějaký recept na úspěšnou spolupráci s firmami, kterým by se mohly inspirovat i veřejné výzkumné instituce?

Jsem v tomhle směru dost kritický. Školské prostředí znám nejen z venku, ale i zevnitř, protože jsem šest let vedl katedru. Můžu k tomu říct jedno: je třeba zkrátka dělat výzkum, o který je zájem. Nejde dělat jen to, co vás baví, je třeba dělat i to, co někdo bude skutečně potřebovat. S tím souvisí potřeba do firem jít a zjistit, co tam chtějí, o co mají zájem.

Mohou pomoci centra pro transfer?

Mohou, ale musí tam být lidé, kteří mají kontakt s výrobními podniky a vědí, jaké mají tyto firmy potřeby. Já jsem za svůj život prošel stovkou firem a všude, kam přijdu, tak se vždy podívám, co mají, a zkouším navrhnout lepší řešení pro jejich výrobu, usnadnit jim jejich činnost a tak dále. Trochu si také myslím, že systémově akademický svět není nucen transferovat, systém výzkumníky tlačí hlavně k publikacím, a to právě i na technicky orientovaných školách.

Myslíte si, že podpora základního a aplikovaného výzkumu v Česku je přerozdělována správně?

Všude na světě je to tak, že dávají zhruba 25 % do základního výzkumu a 75 % do toho aplikovaného. Protože vědí, že z aplikovaného výzkumu jdou výstupy přímo do inovací, a to pomáhá státu udržet si pozici mezi inovačními lídry. Ze základního výzkumu ale trvá deset až patnáct let, než z toho něco je. Což je samozřejmě v pořádku, ale je třeba nad tím podle toho uvažovat. Obecně by to mělo být tak, že se investované peníze státu vrátí. U nás se ale větší poměr peněz vkládá do základního výzkumu a aplikovaný je v menšině. Důsledkem toho je, že do výzkumu lijeme miliardy, ovšem relevantní výstupy z toho jsou malé. Osobně už ale změně v této oblasti moc nevěřím. Jsem zvědavý, jak se k tomu postaví nové ministerstvo pro vědu a výzkum. Zatím všichni slibovali, že na inovace půjde prostředků více, ale reálně se zatím nic z toho nesplnilo.

Není síly, která by odliv prostředků z aplikovaného výzkumu dokázala změnit. V roce 2008 proběhla reforma vědy a výzkumu. Jejím dílčím výsledkem bylo založení Technologické agentury ČR. A bylo řečeno, že nárůst rozpočtu na vědu a výzkum půjde z větší části do aplikovaného výzkumu. Ale pak přišla krize a žádný nárůst nebyl, spíš se škrtalo. A za posledních 5 let došlo k dalším škrtům v oblasti aplikovaného výzkumu zhruba o 4 miliardy korun. Tímto ale samozřejmě neříkám, že základní výzkum není potřeba a neměl by se podporovat, to vůbec ne.

Můžeme si vzít nějaký příklad ze zahraničí?

Pro mě byl vždy vzorem Fraunhofer institut v Německu. Tam mají systém takový, že Max-Planck je pro základní výzkum a Fraunhofer pro ten aplikovaný. Toto je velice dobře zorganizované, Fraunhofer je obrovská instituce s velikým obratem. Fungují na třech pilířích, přímá podpora, granty a pak to, co si samy vydělají. Ke státní podpoře dostávají také určité úkoly od státu, řeší to, co stát potřebuje. Toto u nás vůbec neexistuje. Mají také stanovené limity na to, kolik si mohou vydělat. Víme totiž, že úkoly od firem jsou krátkodobého charakteru. Stát ale chce, aby se jeho ústavy zabývaly také dlouhodobým výzkumem, aby měly, jak se říká, nazbrojeno na to, až přijdou zájemci. Při spolupráci s průmyslem je totiž důležité být o krok napřed, umět jim navrhovat inovace. Tenhle systém jsme navrhovali mnohokrát, ale zatím bez odezvy.

Rozhovor převzat z Věda a výzkum, redakčně upraveno a zkráceno.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Další aktuality