Ministryně Helena Langšádlová – o doktorandech i transferu

Nedávno uveřejněný rozhovor s Helenou Langšádlovou přinesl pohled ministryně na plánovanou novelu vysokoškolského zákona, resp. podmínky pro doktorandy, postavení aplikovaného výzkumu a problematiku transferu znalostí a technologií.

Jaké změny přináší novela vysokoškolského zákona?

„Bylo by žádoucí, aby výběr doktorandů probíhal s větší mírou zodpovědnosti tak, aby uchazeči, kteří do doktorského studia nastoupí, měli vůli i předpoklady k tomu studium dokončit. Na druhou stranu pro ně musí být vytvořeny adekvátní podmínky,“ uvedla ministryně a pokračovala „ve finančním ohodnocení doktorandů jsme úplně na chvostu evropských zemí. Věřím tedy, že současný návrh na zvýšení doktorandského stipendia na 1,2násobek minimální mzdy, je velmi správný krok.“

A co ministryni v plánované novele naopak chybí?

„Prvním tématem je uznání doby studia doktorandů jako pracovní praxe. To by mohlo být i podzákonnou normou. Považuji za velmi nešťastné, aby bylo na odborníky ve věku okolo 30 let s řadou expertních zkušeností nahlíženo jako na čerstvé absolventy těsně po ukončení vysoké školy. Druhý problém představuje to, že specificky doktorandky nemají nárok na mateřskou dovolenou, protože stát za ně neplatí nemocenské pojištění – pouze to zdravotní. To je samozřejmě citlivější otázka, protože zde rozpočtové nároky narostou,“ řekla ministryně.

Dalším tématem, které Helena Langšádlová v rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz otevřela bylo zapojování firem do výzkumu a vývoje.

„Osobně považuji za velkou slabinu nedostatečnou motivaci firem pro zapojení do výzkumu a vývoje. Podle dat Českého statistického úřadu se v současnosti zapojuje pouze 0,6 % firem, což je velký hendikep, který bychom se měli snažit napravit.“

Na otázku, jaká konkrétní opatření tedy v souvislosti se soukromými investicemi do vědy a výzkumu plánuje, odpověděla ministryně následovně.

„V první řadě se budeme ptát soukromého sektoru, co mu chybí, aby se více zapojoval. Některé věci už ale víme – problémem je často velká administrativní zátěž či riziko kontrol ze strany finančních úřadů. Chci, aby rozhodnutí, zda investice do výzkumu a vývoje skutečně naplňuje obsahovou podstatu výzkumu, vývoje a inovací, dělal nějaký jiný subjekt než finanční úřad. To je model, který je využíván v jiných státech a který přináší firmám větší jistotu, že jim bude jejich investice uznána jako oprávněný výdaj na výzkum a vývoj.

Další možností vedle prostředků účelové podpory je poskytnout subjektům půjčku za zvýhodněných podmínek, což také není nástroj, který byl dosud využíván. Hledáme nástroje, jak motivovat zahraniční firmy, aby své výnosy nevyváděly, ale reinvestovaly, nejlépe do výzkumu a vývoje.

V poslední části rozhovoru ministryně pro vědu, výzkum a inovace věnovala transferu znalostí a technologií, m.j. řekla, „Pokud hovoříme o transferu, musíme pohlížet na ekosystém komplexně s důrazem na vyšší provázanost základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a využití výsledků aplikovaného výzkumu. Zásadní je posílit legislativní prostředí tak, aby byli jednotliví aktéři k transferu motivováni a nebyli vystaveni riziku, že budou obviněni z toho, že nepostupují s přístupem řádného hospodáře.

Do vědy a výzkumu investujeme velké prostředky.

Musíme vyhodnocovat i efektivitu těchto vynaložených prostředků. Proto připravujeme i projekt ve spolupráci s Evropskou komisíOECD na vyhodnocení efektivity vynaložených prostředků na vědu a výzkum. S Evropskou komisí připravujeme také projekt týkající se nastavení podpory transferu znalostí. Aktuálně pracujeme i na podkladech pro stanovení nových priorit aplikovaného výzkumu. V tuto chvíli jich máme 170. Z mého úhlu pohledu je to příliš mnoho. Musíme je specifikovat úžeji a reagovat na aktuální situaci. Naprostou prioritou jsou teď bezpečnostní otázky a témata spojená s energetickou krizí. Je třeba, abychom se v tomto ohledu začali chovat mnohem racionálněji,“ uzavřela ministryně.

Další aktuality