Co vás přimělo ucházet se o post předsedy Akademie věd?
Blížil se konec mého desetiletého působení v pozici ředitele Ústavu fyziky plazmatu. Byl jsem osloven, abych kandidoval na pozici generálního ředitele evropské výzkumné organizace Fusion for Energy v Barceloně, což jsem se ale nakonec rozhodl neudělat především kvůli rodině. Dlouhodobě jsem ovšem plánoval kandidaturu do Akademické rady, abych mohl znalosti z managementu vědy, které jsem za posledních dvacet let získal, nabídnout Akademii věd jako celku. Řada ředitelů mě ale přímo oslovila, jestli bych nechtěl kandidovat rovnou na předsedu, což mne poměrně překvapilo. A po několika probdělých nocí a troše váhání jsem se nakonec rozhodl to zkusit.
Zvítězil jste víceméně těsnou nadpoloviční většinou, ale zase už v prvním kole, což leckdo nečekal. Jak silný je to mandát?
Považuji jej za silný. Je velmi důležité, že se Akademie věd dokázala shodnout na jednom člověku už v prvním kole.
Co bude za Radomíra Pánka v Akademii jinak?
Akademie věd je poměrně komplexním systémem a žádná revoluce většinou nepřináší velký benefit. Chce to spíše evoluci než zásadní řezy. Navíc pravomoci předsedy zase nejsou takové, aby mohl jakoukoli revoluci sám udělat. Na druhou stranu si myslím, že řada věcí je potřeba změnit. Například upravit zákon o Akademii, který je starý už přes třicet let a nereflektuje, v jakém prostředí se nacházíme. Chtěli bychom se také věnovat například odměňování pracovníků. Chtěl bych významně podpořit transfer, tedy převádění vědeckých výsledků do praxe. Před pár dny jsem se setkal s vedením Svazu průmyslu a dopravy a bylo evidentní, že s nimi je spolupráce nastartovaná velmi dobře a je potřeba ji dál rozvíjet. Politiky transfer hodně zajímá – i při příležitosti jmenování se mě prezident ptal, jak vlastně spolupracujeme s průmyslem a jak tuto oblast posílit ve prospěch české ekonomiky.
Na vztahy s politickou sférou jste kladl důraz i ve svém volebním programu.
Přesně tak. Chci, aby vedení Akademie věd bylo mnohem aktivnější v oblasti jednání s politiky. Přál bych si, aby se Akademie stala výrazným partnerem státní správy. Abychom byli pro parlament, vládu, prezidenta a další představitele státu zdrojem nestranných, vědecky podložených informací pro jejich rozhodování. Byl bych velmi rád, aby se opět stalo zvykem, že bude předseda Akademie stálým hostem na zasedání vlády. Tím se ukáže i důležitost Akademie v celém systému, která bohužel poněkud upadla. Musíme ukázat, že naše role je pro společnost klíčová.
Takže je plánu třeba poskytovat vládě, poslancům, hejtmanům a dalším více expertních stanovisek?
Hlavně se postarat o to, aby dorazila tam, kam mají. Aby nekončila někde na úrovni úředníků na ministerstvu, ale aby o nich věděli ti, kteří rozhodují. Je potřeba mnohem bližší spolupráce mezi Akademií, vládou a parlamentem. Máme sice podepsaná formální memoranda, ale ve skutečnosti to nefunguje ideálně.
Expertní stanoviska nemusejí směřovat jen k politikům. Informace mohou mířit i k veřejnosti – a lidé pak mohou tlačit na své zástupce v politice, aby „evidence based policy“ prosazovali.
Souhlasím. Z mého pohledu Akademie v posledních letech udělala poměrně hodně práce v komunikaci vůči veřejnosti. Co bychom možná měli dělat aktivněji, je budovat značku Akademie věd, a nikoli pouze jednotlivých ústavů. Nad tím bych se chtěl spolu s Akademickou radou také zamyslet. Vyjednávací síla čtyřiapadesáti samostatných jednotek se nikdy nevyrovná instituci jako celku.
A co interní komunikace? Tu jste také v programu akcentoval.
Komunikace mezi vedením Akademie věd a řediteli ústavů se v posledních čtyřech nebo šesti letech výrazně zlepšila, ale pořád je nutno ji zintenzivnit a třeba i „zneformálnit“. Směrem k ostatním zaměstnancům je to samozřejmě mnohem složitější, protože pro to nemáme aktuálně žádnou funkční platformu. Nad tím se musíme zamyslet.
Budete nejmladším předsedou Akademie věd od roku 1962. Může to být podle vás výhoda?
Svůj věk vnímám jako pozitivum. Mám dostatek sil a energie, abych se Akademii věd mohl věnovat naplno. A věřím, že mám odvahu udělat zásadnější změny. Asi se to stává obecnějším trendem – když se podíváte například na rektory českých univerzit, také jsou to často relativně mladí lidé.
Jakým způsobem chcete v Akademii věd zvýšit podíl financování ze soukromých zdrojů? Ze spolupráce se soukromým sektorem – z licenčních poplatků, spin-off firem, smluvního výzkumu apod.?
Nejprve je třeba říct, že primárním úkolem AV je provádět špičkový základní výzkum. Ten ale generuje řadu výsledků, které lze dále využít v aplikovaném výzkumu, jemuž se řada týmů v ústavech Akademie věnuje. A z něj pak vychází výsledky, z nichž některé lze následně v rámci tzv. transferu technologií a znalostí převádět do praxe.
Tento transfer v Akademii probíhal samozřejmě již v minulosti, viz například úspěchy Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) a také dalších. Ale v posledních cca 5 letech Akademie v této oblasti výrazně zvýšila aktivitu, založila a rozvíjí Centrum transferu CETAV, které pomáhá ústavům s komercializací jejich výsledků, prodejem licencí, zakládáním spin-offů atd. Zároveň mám pocit, že i s novou generací vědců přichází větší snaha a touha vidět své výsledky uvedené do praxe. Nedávná konference PRAK na Akademii věd ukázala již řadu příkladů, kde se transfer daří a myslím, že má Akademie v této oblasti dobře „našlápnuto“. Mým cílem je toto podporovat, dále rozvíjet a posilovat CETAV tak, aby samotný transfer minimálně zatěžoval samotné vědce a prováděli ho vyškolení odborníci.
Na druhou stranu je třeba být realista a nelze podle mne počítat, že by příjmy z komercializace výsledků mohly významnějším způsobem nahradit financování z veřejných zdrojů. Komercializace výsledků je velmi složitý a nejistý proces, uspěje statisticky jeden z deseti spin-offů a případy jako je například ÚOCHB jsou zcela ojedinělé i ve světovém měřítku. Pokud bychom dokázali v delším horizontu získávat příjem z komercializace výsledků ve výši 5 – 10 % rozpočtu Akademie věd, považoval bych to za velký úspěch.
Řekněte jeden až tři cíle, kam byste chtěl, aby se Akademie věd pod vaším vedením posunula. Co byste chtěl, aby si lidé s vámi spojili?
Čtyři roky jsou relativně krátká doba. Je řada procesů, které bych během nich chtěl nastartovat, třeba se podívat na legislativu, která se týká Akademie věd – jako je zákon o Akademii věd nebo Stanovy Akademie věd, Kariérní řád. Tyto předpisy jsou dnes 20–30 let staré, odpovídaly tehdejší situaci ve společnosti, v AV i ve výzkumu a je třeba je nyní aktualizovat.
Chtěl bych, aby bylo vedení Akademie mnohem proaktivnější právě v oblasti legislativy, aby Akademie věd nečekala, co „spadne” z různých ministerstev a vlády. A významnou prioritou je samozřejmě financování a mzdové podmínky v Akademii.
………………………………………………………………………………………………………………………..
prof. RNDr. Radomír Pánek, Ph.D.
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, v Akademii věd ČR pracuje od roku 2000. Jeho vědeckým oborem je fyzika plazmatu a termonukleární fúze. V letech 2015–2025 byl ředitelem Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Působí v oborových radách několika univerzit, výkon nejvyšších řídících funkcí si vyzkoušel v evropské výzkumné agentuře Fusion for Energy v Barceloně či v evropském vědeckém konsorciu EUROfusion. Má zkušenosti s jednáním s partnery z českého i zahraničního průmyslu, zástupci vlády České republiky i Evropské komise.
S použitím textů
Viktor Černoch, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Vladislava Vojtíšková, vědavýzkum.cz
