„Vybíráte investora? Pak vybírejte s rozmyslem, ať místo toho pravého nevyfasujete železnou kouli na nohu,“ říká Křížová. Z jejího blogu jsme vybrali několik rad, která se vám při jednání s investory budou hodit. A pokud neradi čtete mrkněte na přehled, který Margareta Křížová nedávno publikovala na síti LinkedIn.

Jednáte-li s investiční skupinou, ptejte se:

Kdo je decision maker, aneb kdo rozhodne neboli kdo dá nakonec investici zelenou a rozhodne, že peníze opravdu dostanete (jestliže jednáte s investorem samotářem, decision maker by teoreticky mohla být manželka, ale na to se radši neptejte)

Kdo má váš projekt na starost, a zda tento investiční manažer neodjíždí v polovině projektu na měsíc na Bali, meditovat do ášrámu, nebo nedej Bože pěšky do Santiago de Compostela, takže váš projekt zatím bude takzvaně na holdu čili nebude se dít vůbec nic

Bude na vás mít čas nebo má na starost ještě dalších dvanáct projektů a fakt nestíhá.

Když tohle zjistíte a máte odpovědi, je dobré vědět ještě toto:

Na schůzce s decision makerem nebo investičním manažerem byste si měli říct, jestli váš byznys investora opravdu zajímá a případně se hodí do portfolia investiční skupiny (nejspíš ano, když sedíte společně v jeho kanceláři nebo v kavárně). Dál by mělo padnout, kolik potřebujete peněz, na co a jaké procento vaší firmy by investor rád získal. Jestliže řekne 90 % a vy nespadnete úlekem ze židle (pokud vám ji nabídli) a chcete i nadále jednat o investici, dočkáte se nejspíš term sheetu (stručné shrnutí podmínek investice). Tady bych se optala, kdy asi tak term sheet můžu čekat. Tento týden, tento kvartál či jindy (myslíte si, že přeháním – nepřeháním)

Máte-li kliku, dostanete term sheet v dohodnutém termínu. Máte-li ještě větší kliku, dostanete term sheet s body, o kterých jste se bavili osobně. Tudíž se dozvíte například částku, účel, čerpání peněz, vaše povinnosti, plnění finančních nebo obchodních ukazatelů, co se stane, když plnit nebudete.

Tady se od vás čeká, že na term sheet budete reagovat. Opravdu. Nebojte se. Přístup „to je přece blbý investorovi oponovat“ nefunguje. Čeká se to. Naopak, ukážete-li, hned na začátku, že máte hlavu na krku i z jiných než okrasných důvodů, bude vás investor nejspíš brát vážně.

Takže pokud se vám zdají finanční cíle příliš agresivní, řekněte to, pokud máte strach, že investor by mohl svůj podíl (i s tím vaším) prodat dva měsíce poté, co si ho koupil, zeptejte se, jak to myslí a rozhodně si sjednejte (vyhádejte) nějakou pojistku, třeba ne dřív než ______).

Velmi často se v rámci počátečních námluv a euforie přistupuje k jednání způsobem „tak klucííí (holkýýý), už to rozjedem, smlouvy sfouknem potom.“ A začne se utrácet. Za marketing, za nejrůznější služby typu projekt management, průzkum trhu a tak. Dokud není ruka v rukávě a investor není majitelem podílu ve vaší firmě, žádné utrácení z cizích peněz za vaši firmu. A jestli už se utrácelo bez vašeho souhlasu a vědomí, písemně upozorněte, že jste si nic neobjednali, tudíž žádné náklady nenesete. Znáte to „Až po svatbě.“

Konečně jste odeslali své připomínky k term sheetu a měli byste dostat v dohledné době odpověď/vysvětlení a následně i smlouvu o převodu obchodního podílu či prodeji akcií a smlouvu mezi společníky. Tu si přečtěte opravdu pozorně (hodí se číst tento dokument za střízlivého stavu). Až se s investorem nebo investičními manažery setkáte, vůbec se nestyďte zeptat na to, čemu nerozumíte, a že všemu rozumět nebudete, to je pravděpodobné.

Mohlo by se zdát, že nejsem přítelem investic, naopak. Ale jsem přítelem solidního jednání, pokud možno mizivé nabubřelosti a komunikace v rámci obvyklých zvyklostí.  Doporučuju, vždy si promyslet, jestli je investor ten pravý, protože ač se vám to může zdát neuvěřitelné, obvykle to není jediný investor v celém širém světě, tudíž není nutné líbat mu lem roucha*.

* okraj kabátu, saka nebo jiného oděvu, nejedná se o žádného lemroucha.