K této úmluvě byla sjednána mezinárodní dohoda Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání, který vstoupil v platnost 12. října 2014.Protokol má vytvořit transparentní pravidla pro přístup ke genetickým zdrojům a zajistit spravedlivé sdílení přínosů mezi jejich poskytovateli a uživateli (v souladu se vzájemně dohodnutými podmínkami).

EU jako smluvní strana Nagojského protokolu ponechává otázku regulace genetických zdrojů na jednotlivých členských státech a zabývá se pouze otázkou dodržování pravidel uživateli na území EU.

V České republice mohou pravidla související s Nagojským protokolem dopadat na uživatele, kteří pracují s genetickým materiálem zahraničního původu. Genetické zdroje českého původu regulaci nepodléhají, a při práci s nimi tedy není třeba Nagojský protokol reflektovat.

Pro uživatele v ČR je klíčové především nařízení EU č. 511/2014 stanovující povinnost postupovat s náležitou péčí při využívání genetických zdrojů, které byly získány po 12. říjnu 2014 ze země, jež je smluvní stranou Nagojského protokolu a přijala právní předpisy nebo regulační požadavky týkající se přístupu a sdílení přínosů. Využíváním rozumějme výzkum a vývoj v oblasti genetického nebo biochemického složení genetického materiálu.

Nagojský protokol a vědecké instituce

Instituce, které získávají genetický materiál ze zahraničí za účelem výzkumu a vývoje, by se měly seznámit s problematikou Nagojského protokolu a nastavit pravidla a procesy tak, aby vědečtí pracovníci při získávání genetického materiálu a jeho následném výzkumu měli dostatek informací a mohli postupovat s náležitou péčí. To znamená získávali, uchovávali a předávali dalším uživatelům informace dokládající, že k využívaným genetickým zdrojům byl uplatněn přístup v souladu s platnými právními předpisy poskytující země, případně že jsou sdíleny přínosy plynoucí z využívání těchto zdrojů. Při nedodržení povinností hrozí komplikace především ze strany poskytující země. Ta může materiál zadržet již při vývozu ze země, případně ohrozit dobré jméno vědce, pokud například publikuje výsledky výzkumu, při kterém využil genetický materiál v rozporu s pravidly.

Podrobněji viz webové stránky a zejména metodické pokyny pro uživatele genetických zdrojů v ČR, které lze nalézt zde. MŽP také nabízí konzultace a přednášky, které lze připravit konkrétní instituci na míru.

Nagojský protokol a význam biologické rozmanitosti rozvojových zemí

Mnoho rozvojových zemí se řadí ke světově nejpestřejším z hlediska biologické rozmanitosti. Lze proto předpokládat, že se jejich genetické bohatství využívá intenzivněji. Cílem Nagojského protokolu je proto směřovat přínosy, které vznikají jako výstupy výzkumu a vývoje, zpět do zemí původu zkoumaného genetického materiálu. Zároveň by tyto prostředky měly být použity na ochranu biodiverzity, takže mohou být důležitým (nejen finančním) zdrojem, bez něhož by byla ochrana přírody v těchto zemích složitější.

Jak hodnotíte dopad Nagojského protokolu?

Ačkoliv se 9 let od vstupu Nagojského protokolu v platnost zdá jako dlouhá doba, nastavit legislativní, administrativní a technická opatření na úrovní jednotlivých států je běh na dlouhou trať. Lze proto říci, že se stále učíme. Na detailnější hodnocení si budeme muset počkat až do doby, než smluvní strany odevzdají první národní zprávy.

Dnes panuje představa, že Nagojský protokol svůj účel zatím spíše neplní. Nastavil přísná, a ne vždy srozumitelná pravidla pro uživatele, a naopak nedokázal generovat peněžní prostředky, které rozvojové státy očekávaly.

Pozitivně lze hodnotit, že protokol významně přispěl k rozšíření povědomí o tom, že suverénní právo na genetické zdroje náleží zemím jejich původu. Uživatelé genetických zdrojů, kteří tento princip nepřijímají a nerespektují, jsou dnes již spíše excesem než pravidlem.

Pokud bychom Nagojský protokol vyjednávali dnes, základní princip a cíle by zůstaly stejné, ale mechanismus pravidel a povinností by nejspíše vypadal jinak. Pravděpodobně by akceptoval flexibilnější režim pro sdílení přínosů, namísto stávajícího přímého bilaterálního nastavení poskytovatel/uživatel. K tomuto poznání nám pomohly zkušenosti s prováděním protokolu v praxi.

Mezi klíčová témata nedávné Konference OSN o biodiverzitě 2022, na které byl přijat nový globální rámec ochrany biologické rozmanitosti, patřila také problematika digitálních informací o genetických zdrojích získaných sekvenováním (tzv. Digital Sequence Information – DSI). Smluvní strany CBD se shodly, že přínosy z využití DSI je také třeba sdílet, ovšem rozdílná povaha DSI a fyzického genetického materiálu vyžaduje jiné řešení než bilaterální přístup v rámci Nagojského protokolu. Navrhuje se proto mnohostranný mechanismus, který zároveň musí splňovat důležité podmínky, jako je efektivita, ekonomická návratnost, právní jistota či zachování otevřeného přístupu k datům a to, že nový mechanismus neohrozí výzkum a vývoj. Mnozí vyjednavači neskrývali, že nový mechanismus považují za příležitost k nápravě některých nedostatků Nagojského protokolu.

Otázka místo závěru aneb lze tedy očekávat změny v nastavení pravidel?

V České republice a dalších státech EU pravděpodobně ke změnám v blízké budoucnosti docházet nebude. Státy mimo EU často ještě stále pracují na přijetí legislativy týkající se přístupu a sdílení přínosů; v jiných zemích může dojít k dílčím úpravám na základě zkušeností s prováděním protokolu. Hlubší reflexi lze očekávat až v roce 2026, kdy proběhne vyhodnocení na základě národních zpráv.

Částečně k této reflexi dochází již v rámci diskuse o DSI a nastavování nového mnohostranného mechanismu. Významným posunem oproti přípravě Nagojského protokolu je zapojení dalších aktérů, jichž se problematika týká (tedy včetně vědeckých a výzkumných institucí), do diskuse. Jen tak bude možné navrhnout mechanismus, který bude účinně generovat prostředky, které budou využity na ochranu a udržitelné využívání biologické rozmanitosti, aniž by vědě a výzkumu kladl nepřiměřené překážky. Autor textu Eliška Rolfová, národní kontaktní osoba pro Nagojský protokol oddělení mezinárodních úmluv odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků.
Ministerstvo životního prostředí ČR